Vítej u mého historicky prvního a s trochou štěstí snad ne posledního rozhovoru na této platformě.
Dnes tu mám někoho, kdo dokazuje, že síla, pohyb a zdraví nejsou jen o tom, co děláme v posilovně, ale o tom, jak žijeme každý den. Můj dnešní host si říká Český Tarzan a jestli ho sledujete, víte, že to není jen přezdívka, ale celý životní styl. Adam spojuje přirozený pohyb, dlouhověkost a moderní technologie, aby našel ten nejlepší způsob, jak být zdravý, silný a odolný.
Budeme se bavit o tom, co dělá pro dlouhověkost, jak se dívá na nové trendy ve fitness a jestli technologie zdraví pomáhají, nebo spíš škodí.
Adame, mám na tebe první otázku na tělo. Říkáš si Český Tarzan. Co to pro tebe znamená? Je to spíš o fyzické síle, mentalitě, nebo o něčem úplně jiném?
Já bych řekl, že je to spíš víc o té mentalitě, protože tak nějak tuhle přezdívku jsem si určil primárně kvůli vzhledu, ale až později s postupem času jsem si začal uvědomovat, že to pro mě má spíš ten aspekt psychologický, nějaký mentální, protože tahle postava vlastně reprezentuje přírodu, nějakou dravost, nějaký ryzí přístup k životu, možná i nějakou nahodilost, spontánnost, a to jsou vlastně aspekty, ke kterým se chci přiblížit.
Myslím si, že v té dnešní hektické době plné právě přemíry informační obezity a spousty dopaminově ždímajících podnětů, tak tenhle přístup může být přínosný, že se člověk víc soustředí na tu přírodu, na tělo a na takovou tu přirozenost.
Takže tam vnímám hodně i ten mentální aspekt tohoto alter ega nebo této persony.
Samozřejmě zároveň reprezentuje i ty svaly a tu sílu, ale líbí se mi vlastně zatím trochu víc ten psychologický aspekt.
Hodně lidí trénuje hlavně kvůli vzhledu, ale ty se zaměřuješ na dlouhověkost a funkční sílu. Jakou největší chybu lidé dělají, když chtějí být zdraví po celý život?
Za mě to je asi nějaká konzistence.
Myslím si, že hodně lidí má často motivaci a tendence se do něčeho namotivovat a začít třeba cvičit, začít jíst zdravě, mají nějaké období, kdy se věnují regeneraci a spánku, ale není to konzistentní.
Vždycky je to jenom nějaké období a myslím, že to nejklíčovější je udělat z toho opravdu životní styl, že se budu cítit dobře v průběhu celého života a nebude to jenom nějaké období, že teď chci zhubnout do plavek nebo teď chci zhubnout po Vánocích, ale že by to mělo být opravdu součástí mého života.
Mám nějakou rutinu, mám nějaké stravovací návyky, mám nějaké pohybové návyky a spíš je zařazovat v menší míře, ale dlouhodobě a udržitelně.
A hlavně podobně jako s tou přezdívkou Český Tarzan, tak vlastně aby to bylo přirozené, přírodní a nebylo to nic násilně tlačeného.
Jakože nechutná mi to a nebaví mě to cvičení a nechce se mi, ale budu to dělat, protože někdo říkal, že to je pro mě zdravé. To podle mě taky není úplně ideální přístup.
Nicméně je to strašně tenký led, protože si myslím, že je důležité odlišovat takové to, co se mi chce a nechce čistě jenom kvůli lenosti nebo kvůli nějakým krátkodobým impulsům, od toho, kdy se mi něco nechce, protože cítím, že mi to nedělá dobře.
To podle mě moc lidí neumí rozlišovat a je to strašně těžké se tohle naučit.
Kdybys měl zjednodušit fitness na absolutní minimum, jaké tři aktivity nebo návyky bys doporučil pro dlouhý a silný život?
Úplně top jedna stoprocentně bude spánek a rozhodně se nebude jednat jen o dlouhý spánek, nebo kvalitní spánek, ale musí být hlavně pravidelný ve stejný čas. To jsou podle mě ještě takové podkategorie v rámci toho prvního bodu toho spánku – pravidelnost, hloubka a délka.
Takže jak dlouho strávím ve spánku, od kdy do kdy spím každý den a zároveň jak kvalitní je.
Druhý pak bude pohyb. Ten je nezbytný pro naše fungování, pro správné vyplavování hormonů, pro správné chutě. Ve chvíli, kdy se začnu správně hýbat, začnu mít i nějaký hlad, nějaké chutě, a na to pak navazuje třetí bod – správné jídlo.
Protože ve chvíli, kdy nastartuji nějakým tréninkem tělo, tak se spustí i proteosyntéza, tedy schopnost svalů přijímat lépe bílkoviny, a to potom ve chvíli, kdy správně doplňuji kvalitní stravu, pomáhá tělo zregenerovat.
A ještě bych tam doplnil čtvrtý bod, a to je nějaká psychika, nějaká socializace – jestli všechny tyhle věci, ať už ten spánek, jídlo nebo pohyb, dělám s někým, s kým je mi dobře, s kým rád trávím čas, s kým můžu být sám sebou, nemusím se přetvařovat, nemusím být ve stresu, jestli mě někdo nebude soudit a je to vlastně příjemně strávený čas.
My jako lidé jsme sociální bytosti, kmenové a je potvrzeno z vědeckých studií, že osamělý člověk se nedožije dlouhého života. Takže určitě bych tam doplnil ještě tento čtvrtý bod.
V minulosti jsi testoval různé biohackingové metody a přístupy inspirované předky. Které skutečně fungují a které jsou podle tebe spíš přeceňované buzzwords?
Teď to zrovna docela hodně řeším ve spolupráci s jednou klinikou v Praze, která mi nabízela i testy na epigenetiku, DNA, RNA a potom samozřejmě chodím na krevní testy na játra, ledviny, cholesterol a tak dále. A samozřejmě také na hormony.
Za mě to má smysl ve chvíli, kdy si člověk tyhle krevní testy hlídá dlouhodobě, protože tam může vidět nějaké změny a podle toho pak může upravovat svůj životní styl.
Co se týče té epigenetiky, tam já do toho úplně nevidím, protože nevím přesně, jak ty testy fungují, jak moc je vlastně spolehlivé, když z nějakých takových testů vyjde, že mám na základě DNA svých předků vyšší pravděpodobnost na nějaké onemocnění. To se strašně těžko hodnotí, jestli tam je nějaká vypovídající hodnota.
Trošku se obávám, že je to přeceňované, že tam až tak velká vypovídající hodnota není. Těch faktorů, které určují, jak moc může být určitá nemoc riziková, je tak strašně moc, že už jen ten psychologický aspekt ve chvíli, kdy mi to někdo řekne z toho papíru, může sám o sobě být tím spouštěčem.
A právě z toho důvodu jsem si tyto genetické testy ještě nedělal. Trochu se bojím, že by to mohl být jeden z těch spouštěčů, který by vedl k horšímu zdravotnímu stavu. Ve chvíli, kdy někdo někomu řekne „máš predispozici na to mít horší tohle a tohle“, tak je dokázané, že placebo nebo nocebo efekt opravdu funguje. A že člověk to může začít pociťovat, aniž by k tomu třeba měl objektivní předpoklady.
Takže za mě je lepší držet se úplně základních věcí – hlídat si tlak, hlídat si heart rate variability, tedy jak moc se variuje klidová srdeční frekvence. Z toho se dá strašně dobře poznat, jestli je člověk zdravý, jestli není až příliš ve stresu.
Pak je super také testovat si sílu úchopu – každé ráno si v klidu zmáčknout ruční dynamometr. Změří to množství kilogramů, které dokáže člověk sevřít v ruce a ve chvíli, kdy uvidím nějakou průměrnou sílu a v nějaký den uvidím, že najednou je poloviční, vím, že tělo je oslabené a bojuje třeba s nějakými viry nebo nemocí. Na základě toho si můžu dát klidnější režim.
A potom jsou tři základní biohackingové metody – sledovat kvalitu kůže, kvalitu zubů a kvalitu stolice. Ty mi budou vždycky nějakým způsobem nejpřesněji ukazovat, jestli to, co jím a jak žiju, je pro mě zdravé.
Jak vypadá tvůj ranní rituál? Máš nějaké návyky, které považuješ za klíčové pro energii, dlouhověkost a další faktory?
Určitě, každý to může mít úplně jinak, ale já ráno začínám rehydratací. Po celé noci chci do sebe dostat elektrolyty, minerály – sodík, hořčík, draslík, takový ten úplný základ. Mám elektrolyty, což jsou záporně nabité minerály z Velkého solného jezera.
Zároveň mám i směsici z Brain Marketu – Greens, což jsou spirulina, chlorela, minerální látky, vitamíny – je to směs, kterou používám obzvlášť teď v zimních měsících, kdy nemám tolik čerstvé zeleniny, protože chci jíst především tu čerstvou, která mi doplňuje vlákninu a hodně vitamínů. Potom mám ještě nějaké doplňky, které jsou už více experimentální, ty bych asi úplně nezveřejňoval.
Nicméně po tom, co dokončím ranní suplementaci, zapnu si chodicí pás, pustím si infračervené a blízké červené světlo a jdu na ranní procházku s infračerveným světlem. Zároveň u toho dělám dechová cvičení a otevírám okno.
V době, kdy vstávám teď v zimě, je ještě tma, ale potřebuji organismus hezky nastartovat, takže si otevřu okno, ať mám čerstvý vzduch, zapnu infračervené světlo a pás. U toho si dělám dechová cvičení a zároveň můžu třeba odpovídat na zprávy klientům, kteří čekají na tréninky.
Poté si jdu dát sprchu, vyčistím si zuby. Po zhruba hodinové ranní rutině si připravím kávu, do které si přidávám MCT olej a Shilajit, což je minerální doplněk, himálajská pryskyřice. Tím snížím vystřelení kortizolu z kávy, protože se tím prodlouží doba, po kterou se kofein vstřebává, a stejně tak i MCT olej zpomalí jeho nástup.
No a potom vyrážím do posilovny. To je moje ranní rutina.
Často mluvíš o důležitosti přirozeného pohybu a tréninku venku. Myslíš, že dnešní koncept posiloven už pomalu zastarává?
Myslím si, že do určité míry ano.
Myslím si, že je správně, že spousta lidí využívá stroje, činky a všechno vybavení, které mají v klasických posilovnách k dispozici, protože ne každý zvládne cviky s vlastní vahou. Bohužel jsme se dostali do doby, kdy je pro spoustu lidí nereálné udělat klik, udělat dřep, a musí si vybudovat opravdu základní pohybové vzorce, které třeba nikdy předtím nebudovali.
A na to je posilovna docela dobrá. Nicméně si myslím, že by nebylo vůbec špatné, kdyby se v rámci posiloven více podporoval přirozený pohyb. Minimálně, aby tam byla velká okna, přirozené denní světlo a kdyby tam byla i třeba nějaká možnost meditací, nějakých regeneračních metod.
V Americe mi přijde, že to je právě docela populární. Různé otužovací vany, sauny, infračervená světla, vodíkové terapie. Je toho strašně moc a myslím si, že se tam postupně dostáváme, protože v Americe už je to docela populární, zatímco u nás je v každé posilovně maximálně solárko a možná nějaká sauna. Ale myslím si, že kdyby to šlo tímto směrem, tak by to bylo super.
A co se týče přirozeného pohybu a tréninku venku, tak si myslím, že obzvlášť v Česku na to lidé nikdy nebudou tak dobře připraveni, aby si za něco takového byli ochotni zaplatit. Češi by vždycky řekli: „Tak to si můžu jít zaběhat do lesa, nemusím si platit za to, abych to dělal někde v centru.“
Ale jo, asi to může fungovat. Jsou lidé, kteří chodí do posilovny jenom běhat na pás a ani tam nevyužívají další vybavení, takže by asi mohl fungovat i nějaký koncept přirozeného pohybu v tréninkovém centru.
Jakou roli hraje práce s dechem ve tvém tréninku? Používáš dech pro výkon, regeneraci nebo snad obojí?
No, tak dech je samozřejmě extrémně důležitý.
A nejenom jako práce… Hodně lidí řeší, jestli mají dýchat nosem, nebo pusou, což je samozřejmě také důležité, ale já hodně vnímám i práci s dechem v rámci držení těla. Jestli dýchám a mám nahrbená záda, jestli dýchám jenom mělce do hrudníku, nebo jestli jsem hezky napřímený a dýchám hluboko, až do bránice. Myslím si, že právě toto může hrát velkou roli.
A spíš než řešit, kdy přesně mám vydechovat – jestli když zvedám činku, nebo když ji pokládám – je důležité vnímat dech v celém spektru pohybu.
Pomalu se posouváme do další části tohohle rozhovoru, a to jsou technologie a budoucnost zdraví. Dneska jsou technologie a zdraví úzce propojené – máme chytré hodinky, AI-driven tréninkové plány a všechny ty další vymoženosti. Jaký na to máš názor? Pomáhá nám to, nebo nám to spíš škodí?
Já si myslím, že nám to stoprocentně pomáhá.
Co se týče chytrých hodinek, tak tam je to trochu ošemetné, podobně jako s DNA testy. Ve chvíli, kdy se můžu cítit úplně skvěle, ale hodinky mi napíšou „špatně jsi spal, měl bys dneska odpočívat“, tak tam může fungovat nocebo efekt. Člověk si řekne: „No jo, mám tady úplně špatné hodnoty“ – a i když má ten den hodně práce, tak je nakonec méně produktivní, protože myslí na to, že mu hodinky vyhodily taková data.
Nicméně líbí se mi přístup Briana Johnsona, známého biohackera, který tvrdí, že se nemůžeme spoléhat jen na to, co nám říká hlava. A já s tím do určité míry souhlasím.
Sám jsem si zkoušel různé období – kdy jsem se řídil čistě pocitem, a kdy jsem se řídil pouze algoritmem. Ve chvíli, kdy jsem měl jenom klasické analogové hodinky, říkal jsem si: „Vyspal jsem se dobře, mám energii,“ ale pak přišla lenost, říkal jsem si, že se mi dneska moc nechce cvičit, možná bych si dal víc odpočinku… a bylo to vlastně strašně nahodilé.
Hlava totiž dokáže nakecávat spoustu věcí, čistě jenom z lenosti, aby nás udržela v komfortní zóně. Zatímco ve chvíli, kdy mám přesná data z hodinek a ideálně je skonzultuji ještě s AI, vím:„Tyjo, vyspal jsem se skvěle, hodnoty mám na 100 %, jsem zregenerovaný – a i když se mi nechce, tak dneska můžu podat maximální výkon.“
A naopak – i když si říkám: „Dneska bych si chtěl zacvičit, ale cítím se unavený,“ podívám se do těch dat a vidím, že regenerace byla špatná, a vím, že si dneska mám opravdu odpočinout.
Takže jsem došel k tomu, že spíš to může být přínosné a spíš bych byl i ochoten úplně algoritmu odevzdat veškeré rozhodování. Nepřemýšlet nad tím, jestli se mi něco chce, nebo nechce, ale když mi algoritmus vyhodnotí, že by to bylo pro moje zdraví dobré, prostě to udělat.
Někteří odborníci tvrdí, že díky technologiím můžeme potenciálně žít mnohem déle, než si dnes myslíme. Chtěl bys žít do 150 let, pokud by tělo i mysl zůstaly silné?
Ano, rozhodně ano.
A přesně tohle jsem včera… no, včera, já to vlastně řeším každý den s lidmi v posilovně. Vždycky se na mě ti lidé dívají strašně, když jim řeknu, že bych se chtěl dožít 150 nebo 200 let.
Říkají: „Ježiš, tak to já bych nechtěl, to já bych radši umřel.“ Ale já se snažím vysvětlit, že cílem není ležet dalších 100 let někde v nemocnici a snažit se jen udržet při životě. Cílem je prodloužit ten produktivní, vitální věk, ve kterém se cítím dobře. Tohle by podle mě mělo být hlavním cílem a já věřím tomu, že to jde.
Myslím si, že Petr Mára říkal hezkou myšlenku: „Pokud se nám podaří v následujících pěti letech neumřít, dožijeme se 150 let minimálně.“
A to hlavně proto, jak rychle postupuje umělá inteligence. Myslím si, že jedna z nejnovějších zpráv ohledně AI ve zdravotnictví byla, že pomohla s odstraněním mozkového nádoru. Většina lidí si představuje, že nádor vypadá úplně jinak, že ho lékař hned pozná, když tělo otevře, ale pravdou je, že nádory vypadají téměř stejně jako zbytek tkání v těle. Je tedy pro lékaře strašně těžké rozeznat, jestli už odřízli celý nádor, nebo jestli tam ještě nějaký zůstal.
A právě AI to dokáže rozeznat s naprostou přesností a umí předpovědět, jestli tam něco zůstalo a jestli se to ještě bude dál množit. To mi přijde neuvěřitelně skvělé a myslím si, že technologie v tomto ohledu extrémně rychle postupují a zlepšují se.
Takže já tomu věřím a myslím si, že to je velmi pravděpodobné. Vidím to dost pozitivně.
Jaký máš názor na AI trenéry? Může umělá inteligence někdy nahradit lidskou intuici a zkušenosti ve fitness?
Rozhodně.
To se váže k tomu, o čem jsme se bavili před chvílí – ohledně chytrých hodinek a trackování hodnot těla. AI nebo hodinky dokážou předpovědět stav těla s mnohem větší přesností než lidská intuice.
Pokud mi klient řekne: „Ty jo, já se cítím nějak unavený, asi na mě něco leze.“ Tak jako trenér můžu říct: „Hele, tak si radši odpočiň, dneska netrénuj.“
Ale pokud by mi ten klient poslal data – nebo kdyby je poslal AI trenérovi, tak umělá inteligence dokáže mnohem lépe predikovat: „Hele, fakt jsi jenom línej, běž si zacvičit.“
Anebo naopak: „Jo, asi na tebe něco leze, dnes si odpočiň.“
To, co si myslím, že AI rozhodně nemůže nahradit, je kamarádství. I když… to je taky dost ošemetné. Největší hodnotou skutečného trenéra podle mě je kamarádství. Jsem tam s tím člověkem fyzicky, trávím s ním čas, naslouchám mu a možná někdy řeknu nějakou blbost, možná někdy řeknu svůj názor, který ten člověk nechce slyšet.
Ale to je právě ta přirozená lidská vlastnost, kterou AI nemá. AI to vždycky vyhodnocuje jinak než člověk. Člověk má nedokonalosti, chyby, ale to dělá skutečný zážitek s trenérem jedinečný. Jde o autenticitu, o reálnou interakci mezi dvěma lidmi.
A to je podle mě nenahraditelné.
Myslíš si, že s nástupem VR fitness, biofeedback nástrojů a gamifikace směřujeme k tomu, že lidé budou trénovat převážně v digitálním prostředí?
Nevím, nevím.
Myslím si, že digitální prostředí bude spíše zaměřené na lenost. Myslím, že se ty nůžky budou hodně rozevírat – jedna část lidí se bude čím dál víc uzavírat do digitálního světa, bude méně sociální a všechno bude řešit přes technologie. Ať už to bude nakupování, práce nebo přátelství, všechno se přesune do digitálního prostředí.
V některých komunitách to bude vypadat jako ve filmu Wall-E od Pixaru, kde lidé jezdí v levitujících sedačkách s obrazovkami před obličejem a ani nevědí, že vedle nich sedí jiní lidé.
Ale zároveň si myslím, že s tím poroste i úplně opačný extrém – tedy návrat ke skutečné, reálné, lidské interakci. Bude velký vzestup zájmu o workshopy, tréninkové kempy v přírodě, lidé si rádi zaplatí za survival pobyty, kde se budou učit rozdělávat oheň, cvičit jógu, lézt po stromech, otužovat se, běhat. Myslím, že tato druhá skupina poroste extrémním způsobem. Bude spousta lidí, kterým bude chybět opravdová interakce.
A i když jim VR a digitální svět bude dávat spoustu dopaminu, ten reálný zážitek ze skutečné fyzické aktivity bude vždycky silnější a přirozenější. Bude velká skupina lidí, kteří budou upřednostňovat a vyhledávat právě tento přístup. A to je přístup, ve kterém se chci pohybovat i já, kde bych chtěl růst a rozvíjet se.
Nechtěl bych podporovat trend cvičení doma ve VR.
Kdybys mohl vynalézt nebo vylepšit jednu technologii pro zdraví, co by to bylo?
Ty jo, to je velice, velice záludná otázka.
Asi by to bylo… něco pro meditaci, něco pro odpočinek.
Myslím si, že je strašně moc technologií, které pomáhají lidem se nakopnout – trackovat tepovou frekvenci na běhání, sledovat spálené kalorie, monitorovat spánek.
Máme chytré boty s Bluetooth senzory, chytré hodinky, měřiče výkonu – ale skoro nic se nevěnuje regeneraci. Jsou aplikace na dechová cvičení, ale není žádné opravdu komplexní řešení pro relaxaci. Například udělat nějaký přístroj, který by lidem pomohl vytvořit si večerní rituál.
Já si večer zapnu klidnou hudbu, rozsvítím si červené světlo, rozložím si karimatku a dělám dechová cvičení, ale je to spousta jednotlivých kroků, které musím udělat ručně.
Představ si nějaké home kit zařízení, které by mělo vše v sobě – samo by ti rozsvítilo ideální světlo, pustilo relaxační hudbu, monitorovalo dech a ukazovalo, jak dýcháš správně. Nevím přesně, jak by to fungovalo, ale něco, co by pomáhalo lidem přirozeně se uvolnit. Možná nějaké speciální VR brýle nebo maska, která by měla přednastavené režimy a navozovala relaxaci. To by podle mě mohlo být hodně užitečné.
Ale je to teď jen výstřel do tmy, první věc, která mě napadla.
Asi není úplně tajemstvím, že naše moderní pohodlí nás docela ničí. Méně se hýbeme, více sedíme, hodně spoléháme na průmyslově zpracované jídlo. Máš nějaké tipy na to, jak může dnes člověk získat zpět přirozenější způsob života?
No, já jsem to například udělal tak, že jsem si domů pořídil chodicí pás. Když mám dny, kdy nejedu do posilovny a mám práci z domova, tak jako dnes, tak si prostě zapnu pás a chodím na něm. Teď ho sice zapnutý nemám, abych byl dobře slyšet, ale jinak je to super způsob, jak zůstat aktivní a spálit za den hodně kalorií. Chůze je extrémně zdravá a člověk si zároveň neničí záda, protože nesedí celý den shrbený na židli. Kromě toho se při pohybu lépe prokrvuje mozek, což znamená lepší soustředěnost a vyšší produktivitu. Takže za mě je chodicí pás skvělá pomůcka pro každého, kdo pracuje z domova.
Samozřejmě v případě hezkého počasí doporučuji chodit ven, do lesa, do parku, prostě kamkoliv do přírody. A hlavně běhání – to je nejpřirozenější pohyb pro člověka. Nemusí být nijak extrémně rychlé, nemusí být na žádnou tepovou frekvenci nebo tempo. Ale prostě jen si vyběhnout, klidně jen na chvíli, a tím se postupně vracet k přirozenému pohybu.
Nechal by sis někdy implantovat technologie do těla? Třeba biosenzory, neurální čipy, exoskeletony pro lepší výkon?
To je velice dobrá otázka, ale myslím, že já bych si do těla nikdy nic implantovat nenechal. Nemám ani tetování, ani žádné piercingy, žádné cizí prvky, které by narušovaly tělesnou bariéru. Za mě jsou super věci, které jsou na těle, ne v těle.
Například estetické doplňky – oblečení, náramky, náhrdelníky, hodinky. To všechno může zlepšit vizuální stránku člověka, ale zároveň pokud jde o chytré senzory, mohou pomáhat i se sledováním zdravotních funkcí. Důležité je, že si to člověk může kdykoliv sundat. Pokud chci mít klid, chci si odpočinout, můžu si hodinky nebo jakékoliv jiné zařízení sundat, lehnout si do postele a být úplně bez jakéhokoliv vlivu technologií.
Stejně tak když jdu do přírody, můžu tam být jen sám se sebou, nerušený žádným zařízením. To je pro mě strašně důležité. Proto bych nerad měl v sobě něco, co už nejde vyndat. I kdyby to teoreticky šlo odstranit, stále by to bylo něco, co do těla nepatří. Tady si myslím, že do těla by se vůbec nic zavádět nemělo.
Pojďme se přesunout od technologií blíž ke stravě a regeneraci. Tvoje filozofie výživy je silně inspirovaná přírodou. Jaký přístup ke stravě doporučuješ pro dlouhověkost a lepší výkon?
Nízkofrekvenční stravování je podle mě nejdůležitější.
A to hlavně z toho důvodu, že dnes většina lidí nejí proto, že by měli hlad, ale protože jsou na jídle závislí. Jsou naučení, že v určitých pravidelných časech musí něco sníst, i když ve skutečnosti hlad vůbec nemají.
Toto si člověk může dobře otestovat na půstu. Když si dá jednodenní půst, začne pozorovat kdy reálně začne mít hlad, kdy začne cítit v žaludku, že by tělo něco chtělo. Stejně tak se to dobře pozná po tréninku, protože tam přichází skutečný hlad, ne jenom chutě. Jsou na to vědecké studie, které potvrzují, že mírná podvýživa a občasný hlad mají pozitivní účinky na zdraví. Já sám právě proto zařazuji přerušované půsty.
A pokud jde o samotnou stravu, ta by měla být co nejméně průmyslově zpracovaná. Měla by být celistvá, což znamená všechno, co najdeme na naší planetě – maso, zelenina, luštěniny, obiloviny. Všechno, co si mohu sám vzít z přírody, maximálně to ohřát a sníst, považuji za zdravé.
Naopak všechno, co člověk uměle vyrobil, průmyslově zpracoval, zabalil a dal na to čárový kód, už není primárně myšleno jako výživné jídlo, ale spíše jako produkt určený k prodeji. Firmy, které vyrábějí jídlo, ve skutečnosti nezajímá, zda se dožiju vysokého věku. Záleží jim na prodejích, proto do svých produktů přidávají více soli, více cukru, více barviv, více dochucovadel. To vše proto, aby jídlo lépe vypadalo, lépe chutnalo a vyvolávalo v mozku větší dopaminovou odezvu. Všechny tyto látky nejsou přirozené, nejsou pro tělo zdravé a hůře se tráví než celistvé a přirozené potraviny.
Pokud má někdo problém s chutěmi, je podle mě lepší zaměřit se na kvalitní přirozené potraviny a vyřadit ty, které mu nedělají dobře.
A to je podle mě cesta k dlouhověkosti.
Hodně sportovců i nesportovců dnes spoléhá na otužování, ledové koupele a saunu. Myslíš si, že jsou tyto metody klíčové, nebo spíš trochu přeceňované?
Myslím si, že jak sauna, tak otužování může být extrémně prospěšné. Lidé mají přirozeně velmi dobrou termoregulaci.
Zároveň tyto metody mohou být velmi dobré jak pro regeneraci těla (stahování a roztahování cév), tak i pro psychiku. Ve chvíli, kdy člověk jde do sauny nebo ledové vody, vlastně medituje, je sám se sebou a má čas se mentálně uklidnit.
Navíc existují studie, které potvrzují, že čím častěji chodíš do sauny, tím více snižuješ riziko kardiovaskulárních onemocnění. To mě samotného dost překvapilo.
Pokud jde o otužování, tam vidím největší přínos hlavně v psychologickém aspektu. Když člověk vleze do ledové vody, mozek mu říká: „Umřeš!“ Ale ve skutečnosti to přežije, prodýchá to a překoná sám sebe.
Ve chvíli, kdy vyleze, se mu vyplaví obrovské množství dopaminu, a dokonce prý i víc než po užití kokainu. A co je důležité – ten dopamin se drží v těle několik hodin. Takže člověk má nejen skvělý pocit, ale i uvědomění, že to zvládl, že to přežil a že je sám pánem svého těla a ne otrokem nějakých impulzů nebo myšlenek.
Tím si vlastně posiluje disciplínu, odolnost a vůli. Takže myslím, že sauna i otužování jsou přínosné.
Nicméně pokud jde o dlouhověkost, nejsou na to žádná jasná data, že to mělo zásadní vliv na délku života.
Jak si osobně sleduješ pokrok? Jsou pro tebe důležité určité ukazatele, kromě vzhledu a síly, které ti říkají, že jdeš správným směrem?
Tohle si člověk sám na sobě může pozorovat docela obtížně.
Jak jsem říkal, stolice, kvalita kůže, kvalita zubů mohou dost hezky ukazovat, jak je na tom tělo. Nicméně spousta těchto věcí se projevuje až dlouhodobě, a často to člověk pozná až ve chvíli, kdy už je pozdě.
Proto bych doporučoval sledovat si krevní testy – chodit pravidelně, jednou za čtvrt roku, jednou za půl roku, a kontrolovat si hladiny hormonů, cholesterolu, krevní obraz a další hodnoty. Důležité je sledovat dlouhodobé trendy – například jestli některé hodnoty klesají, nebo stoupají. Tlak je také velmi důležitý ukazatel.
Celkově jsou dlouhodobé analýzy mnohem vypovídající než nějaké jednorázové testy, které ti samy o sobě vlastně nic neřeknou.
Teď se přesuneme do poslední části našeho rozhovoru, a to je mindset a filozofie. Kdybys mohl dát svému mladšímu já jednu radu ohledně tréninku a zdraví, jaká by to byla?
Vlastně všechno, co jsem dělal, mě dovedlo tam, kde jsem dnes, takže bych nic zásadního neměnil.
Myslím si, že ten průběh byl přirozený, ale naštěstí mi docela brzy došlo, že honba za maximálním svalovým objemem není smysluplná.
Nikdy jsem naštěstí nezkoušel steroidy, nikdy jsem nespadl do pasti „chci být co největší a nejsvalnatější“. Docela brzo jsem si uvědomil, že nejzdravější je komplexní přístup k životnímu stylu.
Protože když se člověk začne věnovat jakémukoliv vrcholovému sportu, vždycky to vede k degradaci jiných oblastí života a tohle jsem si naštěstí uvědomil poměrně brzo.
Často slyšíme pojem „optimální zdraví“, ale jak ho definuješ ty? Je to pocit, měřitelná metrika nebo něco hlubšího?
Řekl bych, že je to kombinace obojího – jak pocitu, tak měřitelných hodnot.
Podle mě je to kombinace psychické a fyzické stránky. Protože můžeš mít perfektní krevní testy, skvělou postavu, vyhrávat soutěže, ale pokud jsi psychicky v háji, stejně se nebudeš cítit zdravě. Někdo může být v dokonalé fyzické formě, ale pokud mu chybí sociální kontakt, podpora blízkých lidí, může to vést k psychickým problémům.
Naopak někdo může mít skvělý pocit sám ze sebe, ale pokud je morbidně obézní a jeho krevní testy vypadají katastrofálně, zdravý rozhodně není.
Takže optimální zdraví znamená rovnováhu mezi psychickou a fyzickou stránkou.
Měřitelné ukazatele jsou důležité – stolice, kvalita zubů, kvalita kůže, kvalita spánku, chuť k jídlu, hladina energie a samozřejmě krevní testy – hormonální hladiny, cholesterol, cukr v krvi, tlak.
Nestačí se řídit jen tím, jak se člověk cítí, protože pocit může klamat. Ale zároveň není dobré se řídit jen čísly, protože psychická pohoda je stejně důležitá jako fyzická kondice.
Představ si, že je rok 2050. Jak podle tebe vypadá ideální lidský životní styl v budoucnosti a jak vypadá ten průměrný?
Na to už jsme narazili i v předchozích otázkách.
Podle mě ideální lidský životní styl bude více řízený algoritmy, ale v dobrém slova smyslu.
Stejně jako dnes máme předpověď počasí, podle které se rozhodujeme, jak se oblékneme, jestli si vezmeme deštník, nebo jak plánujeme den, tak si myslím, že v budoucnosti se lidé budou řídit zdravotními daty podobným způsobem.
Budou se dívat na predikce svého těla, na základě dat z hodinek, Oura ringů, různých senzorů a podle toho budou přizpůsobovat jídelníček, trénink, spánek i pracovní výkonnost. Díky tomu se nebudou rozhodovat jen na základě momentálního pocitu, ale podle reálných ukazatelů.
Pokud to společnost přijme správně, může to znamenat dlouhověkost a vyšší kvalitu života.
Průměrný životní styl si ale představuji přesně opačně. Bude skupina lidí, kteří se budou řídit pouze tím, co se jim zrovna chce, bez ohledu na dlouhodobé důsledky. Nebudou řešit data o svém těle, nebudou se řídit doporučeními pro zdraví, a jejich životní styl povede k úpadku fyzického i psychického zdraví.
Myslím si, že se lidé rozdělí do dvou extrémů. Jedna část bude žít extrémně zdravě, sledovat svá data, řídit se pokročilými zdravotními predikcemi a snažit se žít co nejdéle a nejkvalitněji.
Druhá část bude žít na autopilota, řídit se emocemi, návyky a krátkodobými impulzy, které je budou ničit, ale nebude mít vůli to změnit.
A já se rozhodně chci držet té první skupiny.
Máš něco dalšího, co bys chtěl sdělit posluchačům a čtenářům?
Asi si myslím, že nejdůležitější otázka, kterou by si měl každý položit, je: „Co je vlastně moje poslání v tomhle životě?“ Co bych chtěl dělat pro druhé? Protože všechno, co děláme, je vždy pro někoho. Každý by měl mít nějakou hodnotu, kterou chce předat světu. I kdyby měl pomoci jen jednomu člověku, pořád to za to stojí.
Každý by si měl položit otázku: „Co je to moje poslání? V čem jsem dobrý? Co mě baví? Co mohu předávat ostatním?“
Tohle je podle mě klíč k dlouhodobému zdravému a spokojenému životu. Protože ve chvíli, kdy tohle člověk najde, pak už může řešit jen to, jak to dělat co nejefektivněji, co nejdéle a pro co nejvíce lidí. Na to se pak nabalují ty rituály, rutiny, zdravé návyky, které pomáhají být produktivnější, déle vydržet, dělat věci efektivněji a předávat hodnotu většímu počtu lidí.
A tohle je podle mě cesta k dlouhodobé spokojenosti.
Moc děkuji Adamovi, že se mnou tenhle rozhovor spáchal a sdílel své myšlenky a poslání. Bylo skvělé nahlédnout do tvého světa a slyšet, jak se díváš na pohyb, zdraví a budoucnost dlouhověkosti.
Myslím, že spousta lidí si z tohoto rozhovoru odnese inspiraci a možná i pár nových pohledů na to, jak pečovat o své tělo i mysl.
Pokud vás dnešní rozhovor zaujal, určitě mrkněte na Adamovy kanály, kde sdílí svůj přístup k přirozenému pohybu, biohackingu a silné dlouhověkosti.
Díky, že jste poslouchali nebo četli, mějte se skvěle a nezapomeňte se hýbat! 💪🏼
Share this post