Welcome to my very first interview on this platform—hopefully not my last, with a bit of luck.

Today, I invited a guest who proves that strength, movement, and health aren't just about what we do in the gym but about how we live every day. My guest calls himself the Czech Tarzan, and if you follow him, you know that it's not just a nickname but an entire lifestyle. Adam combines natural movement, longevity, and modern technology to find the best way to stay healthy, strong, and resilient.

We'll talk about what he does for longevity, his views on new fitness trends, and whether health technologies help or harm more than they benefit.

You call yourself the Czech Tarzan. What does that mean to you? Is it more about physical strength, mentality, or something else entirely?

I’d say it’s more about mentality. Initially, I picked this nickname primarily because of my appearance, but over time, I started realizing that it holds a deeper psychological and mental aspect for me. This persona represents nature, raw energy, a pure approach to life, maybe even randomness and spontaneity—qualities I want to embody.

I believe that in today’s hectic world, overloaded with information and dopamine-draining stimuli, this approach can be beneficial. It helps people focus more on nature, their bodies, and a more natural way of living.

So, I see a strong mental aspect to this alter ego or persona. Of course, it also represents muscle and strength, but I find the psychological aspect even more compelling.

Many people train primarily because they want to improve their physical appearance, but you focus on longevity and functional strength. What is the biggest mistake people make when trying to stay healthy throughout their entire lives?

For me, it's consistency.

A lot of people get motivated and dive into exercise, start eating healthy, or go through phases of focusing on recovery and sleep—but they don’t maintain it consistently.

It always comes in phases, and I think the key is to turn it into a true lifestyle—something that makes you feel good throughout your whole life, not just in a short-term cycle of "I want to lose weight for summer" or "I need to burn off the holiday weight."

You need to establish a routine—eating habits, movement habits—and integrate them in small, sustainable ways over the long term.

And just like my Czech Tarzan persona, everything should feel natural and not forced. You shouldn’t be doing something just because someone said it’s good for you, while secretly hating every second of it. That’s not an ideal approach.

At the same time, it’s a fine line because it’s important to distinguish between laziness and genuine intuition. Many people struggle to tell whether they don’t want to do something because they’re just lazy or because it’s actually not beneficial for them. That’s a really difficult skill to develop.

If you had to simplify fitness to its absolute minimum, what three activities or habits would you recommend for a long and strong life?

The number one, without a doubt, is sleep. And not just any sleep—it has to be consistent. The key aspects of sleep are regularity, depth, and duration.

So, how long you sleep, when you go to bed and wake up every day, and how good your sleep quality is—all of that matters.

The second pillar is movement. Movement is essential for our body's proper function, hormone regulation, and even appetite control. When you move correctly, you develop a natural sense of hunger and cravings that align with your body's needs.

And that leads to the third pillar—nutrition. When you train properly, your body activates protein synthesis, making it better at absorbing proteins and other nutrients. So, eating the right foods in combination with movement helps your body regenerate effectively.

I’d also add a fourth element—mental well-being and social interaction. If you’re doing all these things—sleeping well, eating right, and moving—but you’re alone and stressed, it won’t work.

Humans are social creatures; we thrive in tribes. Studies confirm that loneliness shortens lifespan. So, spending time with people who make you feel good, where you can be yourself without stress or pretense, is just as important.

In the past, you have tested various biohacking methods and approaches inspired by our ancestors. Which ones actually work, and which ones do you think are just overrated buzzwords?

Right now, I’m exploring this a lot with a clinic in Prague that offered me tests on epigenetics, DNA, RNA, and, of course, standard blood tests for liver, kidney function, cholesterol, and hormone levels.

In my opinion, these tests are useful if you track them over the long term because they help you see changes and adjust your lifestyle accordingly.

As for epigenetics, I’m still unsure. I don’t fully understand how these tests work or how reliable they are when they tell you that, based on your ancestral DNA, you have a higher risk of certain diseases.

I worry that it might be overestimated. There are so many factors that determine how at-risk you are for a disease, and even just knowing you "might" have a predisposition could be a psychological trigger.

That’s why I haven’t done genetic testing yet—I’m concerned it might act as a self-fulfilling prophecy. If someone tells you, "You’re predisposed to this and that," studies show that the placebo or nocebo effect is real. You might start experiencing symptoms just because you expect them.

So, I prefer to focus on the basics—monitoring blood pressure and heart rate variability, which can give a clear indication of overall health and stress levels.

Another great method is grip strength testing. Every morning, you can use a hand dynamometer to measure how much force you can apply. If one day your grip strength is significantly lower than usual, it might indicate that your body is fighting off an illness, so you can adjust your training accordingly.

And finally, the three simplest and most reliable biohacking indicators:

1. Skin health

2. Dental health

3. Stool quality

These will always provide the most accurate feedback on whether your lifestyle and diet are working for you.

What does your morning ritual look like? Do you have any habits that you consider essential for energy, longevity, and other key factors?

Definitely. Everyone has their own way of doing things, but for me, my mornings always start with rehydration. After a full night’s sleep, I want to replenish electrolytes and minerals—sodium, magnesium, potassium, the absolute basics. I use electrolytes made from negatively charged minerals sourced from the Great Salt Lake.

I also take a greens mix from Brain Market—spirulina, chlorella, minerals, vitamins. This is especially useful in winter when I don’t have as much access to fresh vegetables. I try to get my fiber and vitamins mainly from fresh produce, but in winter, supplementation helps. Then I have some additional supplements, though they’re more experimental, so I won’t go into detail.

After my morning supplementation, I turn on my walking treadmill, switch on infrared and near-red light therapy, and take a morning walk under infrared light. At the same time, I do breathing exercises and open the window.

Since it’s still dark when I wake up in the winter, I need to kickstart my body properly. So, I open the window for fresh air, turn on the infrared light, and walk on the treadmill while doing breathing exercises. During this time, I also respond to messages from clients waiting for training updates.

After that, I take a shower and brush my teeth. About an hour into my morning routine, I prepare my coffee. I add MCT oil and Shilajit, a mineral supplement made from Himalayan resin. This combination prevents cortisol spikes from coffee by slowing down caffeine absorption, while MCT oil further delays its onset.

Then, I head to the gym. That’s my morning routine.

You often talk about the importance of natural movement and outdoor training. Do you think the modern concept of gyms is becoming outdated?

To a certain extent, yes.

I think it’s great that many people use machines, weights, and all the equipment found in traditional gyms—because not everyone can handle bodyweight exercises. Unfortunately, we live in a time when many people struggle to do a single push-up or squat. They need to build basic movement patterns that they may have never developed before.

For that reason, gyms serve a good purpose. However, I think gyms should promote more natural movement. At the very least, they should have large windows for natural daylight and provide spaces for meditation or recovery methods.

In the U.S., this approach is becoming quite popular. There are gyms with cold plunge baths, saunas, infrared lights, and hydrogen therapy. There are so many options, and I think we’re slowly moving in that direction. In the U.S., these things are already mainstream, whereas in most gyms here, the best you’ll find is a tanning bed and maybe a sauna. But if gyms started evolving in this direction, it would be amazing.

As for natural movement and outdoor training, I don’t think people in the Czech Republic are ready to pay for it. Czechs would just say, “Why should I pay for something I can do for free in the forest?”

That said, it might still work. Some people go to the gym just to run on a treadmill without using any other equipment, so a natural movement training center could potentially find an audience as well.

What role does breathwork play in your training? Do you use breathing techniques for performance, recovery, or both?

Breathing is absolutely crucial.

And not just in a mechanical sense. A lot of people debate whether it’s better to breathe through the nose or mouth—which is important—but I focus more on breathwork in relation to posture. Am I breathing with a hunched back? Am I breathing shallowly into my chest? Or am I standing tall and breathing deeply into my diaphragm? I believe this plays a huge role.

Rather than fixating on whether to exhale while lifting a weight or lowering it, it’s more important to be aware of breath throughout the entire movement spectrum.

We’re now shifting towards the topic of technology and the future of health. Today, technology and health are deeply connected—we have smartwatches, AI-driven training plans, and countless innovations. What is your opinion on this? Do you think these advancements help us, or do they do more harm than good?

I think they definitely help us.

When it comes to smartwatches, though, it’s a bit tricky—similar to DNA tests. You might feel great, but if your smartwatch tells you, “You had a bad night’s sleep, you should rest today,” the nocebo effect can kick in. You start thinking, “Oh no, my stats are bad,” and even if you have a packed day, you end up being less productive because you’re fixating on those numbers.

That said, I like the approach of Brian Johnson, a well-known biohacker, who argues that we can’t rely solely on what our minds tell us. I agree with him to a certain extent.

I’ve experimented with both extremes—relying purely on intuition versus strictly following algorithms. When I only wore a regular analog watch, I would assess my energy levels and decide, “I slept well, I feel good.” But then laziness would creep in. I’d think, “I don’t really feel like working out today; maybe I should rest more.” It became very inconsistent.

The brain constantly tries to keep us in our comfort zone. But when I have accurate smartwatch data, and ideally also consult AI, I can see: “Wow, I actually slept great, my recovery is at 100%, and even if I don’t feel like it, I know I can perform at my best today.”

Conversely, if I feel like training but my recovery data says otherwise, I know I should genuinely take a rest day.

So I’ve come to believe that this technology is beneficial. I would even go as far as letting an algorithm make all my decisions. Instead of debating whether I feel like doing something or not, I would just follow what the algorithm determines is best for my health and do it.

Some experts argue that thanks to technology, we may be able to live much longer than we currently expect. Would you want to live to 150 years old if your body and mind remained strong?

Yes, absolutely.

This is actually something I discuss almost daily at the gym. Whenever I tell people I want to live to 150 or even 200 years, they always look at me like I’m crazy.

They say, “Oh no, I wouldn’t want that—I’d rather die earlier.” But I try to explain that the goal isn’t to spend another hundred years bedridden in a hospital. The goal is to extend the number of productive, vibrant years when you feel great. That should be the main objective, and I genuinely believe it’s possible.

Petr Mára once said something interesting: “If we can avoid dying in the next five years, we’ll probably live to at least 150.”

This is because of how fast artificial intelligence is progressing. One of the latest breakthroughs in AI-assisted healthcare was in brain tumor removal. Most people imagine that tumors look completely distinct from healthy tissue, but in reality, they blend in almost seamlessly. Surgeons struggle to determine whether they’ve removed the entire tumor or if some cancerous tissue remains.

AI can now detect this with incredible precision and predict whether any cancerous cells are left behind. I find that absolutely mind-blowing, and I think technological advancements in health are progressing at an incredible pace.

So yes, I fully believe that living to 150 is realistic. I’m very optimistic about it.

What is your opinion on AI trainers? Can artificial intelligence ever replace human intuition and experience in fitness?

Absolutely.

This ties back to what we talked about earlier—regarding smartwatches and tracking body metrics. AI or wearable devices can predict the state of the body with much greater accuracy than human intuition.

If a client tells me, “I feel kind of tired, I think I might be coming down with something,” as a trainer, I might say, “Alright, maybe you should take it easy today and skip training.”

But if that client sent me their data—or if they sent it to an AI trainer—artificial intelligence could predict much more precisely:
“Actually, you’re just being lazy, go work out.”
Or on the other hand:
“Yes, something might be off, take a rest day.”

What I believe AI can never replace, however, is friendship. Then again… even that is a tricky question.

The biggest value of a real trainer, in my opinion, is companionship. I am physically there with the person, spending time with them, listening to them, maybe even saying something silly or offering an opinion they don’t want to hear.

But that’s exactly the natural human quality that AI lacks. AI always processes things differently than a human. Humans have imperfections and flaws, but that’s what makes the experience with a real trainer unique. It’s about authenticity, about real interaction between two people.

And that, to me, is irreplaceable.

With the rise of VR fitness, biofeedback tools, and gamification, do you think people will train predominantly in digital environments in the future?

I’m not sure, I have mixed feelings about it.

I think the digital environment is more oriented towards laziness. I believe we’ll see an increasing divide—one group of people will withdraw more and more into the digital world, becoming less social and handling everything through technology. Shopping, work, friendships—it will all shift to digital platforms.

In some communities, it might start to resemble the Pixar movie Wall-E, where people are floating around in chairs with screens in front of their faces, completely unaware of the people sitting next to them.

At the same time, I think we’ll also see the opposite extreme—a strong resurgence of real, in-person interaction. There will be a growing interest in workshops, outdoor training camps, and survival retreats where people learn to start fires, practice yoga, climb trees, cold plunge, and run in nature. I believe this second group will expand rapidly. Many people will crave real, human experiences.

And even though VR and digital fitness will offer endless dopamine hits, the physical, real-world experience of movement will always be stronger and more natural. There will be a large group of people who will prioritize and seek out this kind of approach.

That’s the direction I want to move in—that’s where I want to grow and develop. I wouldn’t want to promote the trend of working out at home in VR.

If you could invent or improve one technology for health, what would it be?

Wow, that’s a really tricky question.

I think it would be… something for meditation and relaxation.

There are already so many technologies that help people push their limits—tracking heart rate for running, monitoring calories burned, sleep tracking, and more.

We have smart shoes with Bluetooth sensors, smartwatches, performance trackers—but almost nothing focuses on proper recovery. Sure, there are apps for breathwork, but there’s no truly comprehensive relaxation solution. I’d love to see a device that helps people establish an evening ritual.

Personally, I turn on calming music, dim the lights to red, roll out a yoga mat, and do breathing exercises. But it’s a bunch of separate steps that I have to manually set up.

Imagine a home kit that does it all—automatically adjusts the lighting, plays the perfect relaxation music, monitors your breathing, and gives you real-time feedback on how to breathe properly. I’m not sure exactly how it would work, but something that naturally helps people unwind. Maybe a special VR headset or a mask with pre-set relaxation modes.

That could be incredibly useful.

But this is just my first idea off the top of my head.

It’s no secret that our modern comforts are ruining us—less movement, more sitting, heavy reliance on processed food. Do you have any tips on how people today can reclaim a more natural way of living?

For me, one of the best decisions I made was getting a walking treadmill for home.

On days when I don’t go to the gym and I’m working from home—like today—I just turn on the treadmill and walk while I work. Right now, I have it off so I can focus on talking, but otherwise, it’s a great way to stay active and burn a lot of calories throughout the day. Walking is incredibly healthy, and it also prevents back problems caused by sitting hunched over all day.

Beyond that, movement improves blood circulation to the brain, which boosts focus and productivity. So, for anyone who works from home, a walking treadmill is an amazing investment.

Of course, when the weather is nice, I recommend going outside—to the forest, a park, anywhere in nature. And above all, running—it’s the most natural form of movement for humans. It doesn’t have to be super fast, you don’t need to track heart rate zones or pace—just go for a run, even if only for a short while. That’s how you start reconnecting with natural movement.

Would you ever have technology implanted in your body? For example, biosensors, neural chips, or exoskeletons to enhance performance?

That’s a great question. But I don’t think I would ever implant anything in my body.

I don’t even have tattoos, piercings, or anything foreign that would interfere with my body’s natural state. I believe in external enhancements—clothing, bracelets, necklaces, watches. These can improve appearance, and if they have smart sensors, they can help track health.

But the key difference is that you can take them off whenever you want. If I want a break, I can remove my watch, lie in bed, and be free from technology.

The same applies when I go out into nature—I want to be there, just myself, uninterrupted by any devices. That’s incredibly important to me.

That’s why I wouldn’t want something permanently implanted in my body. Even if it could theoretically be removed, it would still be something that doesn’t belong inside me. In this context, I firmly believe that nothing should be implanted into the human body.

Your philosophy on nutrition is strongly inspired by nature. What approach to diet do you recommend for longevity and better performance?

Low-frequency eating is, in my opinion, the most important factor.

This is mainly because, today, most people don’t eat because they’re truly hungry—they eat because they are addicted to food. They’ve been conditioned to eat at specific times, even when they don’t actually feel hunger.

You can easily test this by fasting. If you do a one-day fast, you start to notice when you genuinely feel hunger—when your stomach signals that your body truly needs food. The same happens after training—that’s when real hunger kicks in, not just cravings. There are scientific studies confirming that mild caloric restriction and occasional hunger have positive effects on health. That’s why I personally incorporate intermittent fasting.

As for the food itself, it should be as unprocessed as possible. It should be whole, meaning everything naturally found on our planet—meat, vegetables, legumes, grains. Anything I can take directly from nature, heat up if necessary, and eat—I consider healthy.

On the other hand, anything artificially produced, industrially processed, packaged, and labeled with a barcode is no longer primarily meant as nourishing food but rather as a product for sale. Food companies don’t care if I live a long life; they care about sales. That’s why they add more salt, more sugar, more artificial colors, and more flavor enhancers. All of these are designed to make food look better, taste better, and trigger a stronger dopamine response in the brain. But these substances are unnatural, unhealthy, and harder for the body to digest compared to whole, natural foods.

If someone struggles with cravings, I believe the best approach is to focus on high-quality, natural foods and eliminate those that don’t serve them well.

That, in my view, is the path to longevity.

Many athletes and non-athletes today rely on cold exposure, ice baths, and sauna therapy. Do you think these methods are key, or are they somewhat overrated?

I think both saunas and cold exposure can be extremely beneficial. Humans naturally have excellent thermoregulation.

These methods can be great for both physical recovery (by constricting and dilating blood vessels) and mental well-being. When you’re in a sauna or cold water, you are essentially meditating, alone with yourself, and it gives you time to mentally reset.

There are also studies confirming that the more frequently you use a sauna, the more you reduce your risk of cardiovascular diseases. That was surprising to me as well.

When it comes to cold exposure, I see its biggest benefit in the psychological aspect. When you step into freezing water, your brain immediately signals: You’re going to die! But in reality, you breathe through it, endure it, and overcome yourself.

Once you step out, your body releases a huge amount of dopamine—apparently even more than after using cocaine. And what’s important is that this dopamine stays elevated for several hours. So, not only do you get an incredible feeling afterward, but you also gain the realization that you conquered it, that you survived, and that you are in control of your body rather than being a slave to impulses or fears.

This strengthens discipline, resilience, and willpower. So, I do think saunas and cold exposure are beneficial.

However, when it comes to longevity, there isn’t clear data proving that these methods significantly extend lifespan.

How do you personally track your progress? Are there specific indicators, beyond appearance and strength, that tell you you're moving in the right direction?

It can be quite difficult to track this on yourself.

As I mentioned earlier, stool quality, skin health, and dental health are great indicators of how your body is doing. However, many of these signs manifest over the long term, and often, people only recognize issues when it’s already too late.

That’s why I recommend regular blood tests—every three to six months—to monitor hormone levels, cholesterol, blood counts, and other key metrics. It’s crucial to look at long-term trends—whether certain values are increasing or decreasing. Blood pressure is also an important indicator.

Overall, long-term analysis is much more insightful than one-off tests, which on their own don’t tell you much.

Now, let’s move into the final part of our interview—mindset and philosophy. If you could give your younger self one piece of advice about training and health, what would it be?

Honestly, everything I’ve done has led me to where I am today, so I wouldn’t change anything major.

I think my journey developed naturally, but fortunately, I realized fairly early on that chasing maximum muscle mass isn’t meaningful.

Luckily, I never got into steroids, and I never fell into the trap of “I want to be as big and muscular as possible.” I realized relatively soon that the healthiest approach is a balanced lifestyle.

Because once you start dedicating yourself to any high-performance sport, it inevitably leads to the deterioration of other areas of life—and fortunately, I recognized this early enough.

We often hear the term "optimal health," but how do you define it? Is it a feeling, a measurable metric, or something deeper?

I’d say it’s a combination of both—how you feel and measurable data.

To me, it’s a balance between mental and physical well-being. You can have perfect blood tests, a great physique, and win competitions, but if your mental health is a mess, you won’t feel healthy. Someone can be in peak physical condition, but if they lack social connection and emotional support, it can lead to serious psychological issues.

On the other hand, someone might feel great about themselves, but if they are morbidly obese and their bloodwork is disastrous, they’re definitely not healthy.

So, optimal health means achieving balance between mental and physical well-being.

Measurable indicators matter—stool quality, dental health, skin health, sleep quality, appetite, energy levels, and, of course, bloodwork—hormone levels, cholesterol, blood sugar, and blood pressure.

You can’t rely only on how you feel, because feelings can be misleading. But at the same time, you can’t rely purely on numbers, because mental well-being is just as important as physical fitness.

Imagine it’s the year 2050. What does an ideal human lifestyle look like in the future, and what does the average one look like?

We’ve touched on this in previous questions.

I think the ideal human lifestyle will be more guided by algorithms—but in a good way.

Just like today we use weather forecasts to decide how to dress, whether to bring an umbrella, or how to plan our day, in the future, people will use real-time health data the same way.

They’ll check their body’s predictions based on data from smartwatches, Oura rings, and various sensors, adjusting their diet, workouts, sleep, and work productivity accordingly. This means they won’t just make decisions based on how they feel at the moment but rather on real biological indicators.

If society embraces this correctly, it could lead to greater longevity and a higher quality of life.

However, I imagine the average lifestyle will look completely different. There will be a group of people who live solely based on impulse—choosing whatever they feel like in the moment without thinking about long-term consequences. They won’t track their body’s health, won’t follow any recommendations, and their lifestyle will lead to a decline in both physical and mental well-being.

I believe people will be split into two extremes. One group will live extremely health-conscious lives, tracking their data, following advanced health predictions, and striving to live as long and as well as possible.

The other group will live on autopilot, guided by emotions, habits, and short-term impulses that ultimately destroy them—but they won’t have the discipline to change.

And I definitely want to be in the first group.

Is there anything else you’d like to share with the listeners and readers?

I think the most important question everyone should ask themselves is:
"What is my purpose in this life?"
"What do I want to do for others?"

Because everything we do is ultimately for someone else. Everyone should have a sense of value they want to contribute to the world. Even if you help just one person, it’s still worth it.

Everyone should ask themselves:
"What is my purpose? What am I good at? What do I enjoy? What can I share with others?"

I believe this is the key to a long, healthy, and fulfilling life. Once you find that purpose, the next step is figuring out how to do it as effectively, as long, and for as many people as possible. That’s where daily rituals, routines, and healthy habits come in—they help you stay productive, endure longer, work efficiently, and bring value to more people.

And that, in my opinion, is the true path to long-term happiness.

Final Words

Huge thanks to Adam for joining me in this conversation and sharing his thoughts and mission. It was amazing to get a glimpse into your world and hear your perspectives on movement, health, and the future of longevity.

I’m sure a lot of people will take inspiration from this interview—and maybe even gain a new perspective on how to care for their body and mind.

If you enjoyed today’s conversation, be sure to check out Adam’s channels, where he shares his approach to natural movement, biohacking, and strong longevity.

Thanks for listening or reading—stay awesome, and don’t forget to move! 💪🏼

Dnes tu mám někoho, kdo dokazuje, že síla, pohyb a zdraví nejsou jen o tom, co děláme v posilovně, ale o tom, jak žijeme každý den. Můj dnešní host si říká Český Tarzan a jestli ho sledujete, víte, že to není jen přezdívka, ale celý životní styl. Adam spojuje přirozený pohyb, dlouhověkost a moderní technologie, aby našel ten nejlepší způsob, jak být zdravý, silný a odolný.

Budeme se bavit o tom, co dělá pro dlouhověkost, jak se dívá na nové trendy ve fitness a jestli technologie zdraví pomáhají, nebo spíš škodí.

Adame, mám na tebe první otázku na tělo. Říkáš si Český Tarzan. Co to pro tebe znamená? Je to spíš o fyzické síle, mentalitě, nebo o něčem úplně jiném?

Já bych řekl, že je to spíš víc o té mentalitě, protože tak nějak tuhle přezdívku jsem si určil primárně kvůli vzhledu, ale až později s postupem času jsem si začal uvědomovat, že to pro mě má spíš ten aspekt psychologický, nějaký mentální, protože tahle postava vlastně reprezentuje přírodu, nějakou dravost, nějaký ryzí přístup k životu, možná i nějakou nahodilost, spontánnost, a to jsou vlastně aspekty, ke kterým se chci přiblížit.

Myslím si, že v té dnešní hektické době plné právě přemíry informační obezity a spousty dopaminově ždímajících podnětů, tak tenhle přístup může být přínosný, že se člověk víc soustředí na tu přírodu, na tělo a na takovou tu přirozenost.

Takže tam vnímám hodně i ten mentální aspekt tohoto alter ega nebo této persony.

Samozřejmě zároveň reprezentuje i ty svaly a tu sílu, ale líbí se mi vlastně zatím trochu víc ten psychologický aspekt.

Hodně lidí trénuje hlavně kvůli vzhledu, ale ty se zaměřuješ na dlouhověkost a funkční sílu. Jakou největší chybu lidé dělají, když chtějí být zdraví po celý život?

Za mě to je asi nějaká konzistence.

Myslím si, že hodně lidí má často motivaci a tendence se do něčeho namotivovat a začít třeba cvičit, začít jíst zdravě, mají nějaké období, kdy se věnují regeneraci a spánku, ale není to konzistentní.

Vždycky je to jenom nějaké období a myslím, že to nejklíčovější je udělat z toho opravdu životní styl, že se budu cítit dobře v průběhu celého života a nebude to jenom nějaké období, že teď chci zhubnout do plavek nebo teď chci zhubnout po Vánocích, ale že by to mělo být opravdu součástí mého života.

Mám nějakou rutinu, mám nějaké stravovací návyky, mám nějaké pohybové návyky a spíš je zařazovat v menší míře, ale dlouhodobě a udržitelně.

A hlavně podobně jako s tou přezdívkou Český Tarzan, tak vlastně aby to bylo přirozené, přírodní a nebylo to nic násilně tlačeného.

Jakože nechutná mi to a nebaví mě to cvičení a nechce se mi, ale budu to dělat, protože někdo říkal, že to je pro mě zdravé. To podle mě taky není úplně ideální přístup.

Nicméně je to strašně tenký led, protože si myslím, že je důležité odlišovat takové to, co se mi chce a nechce čistě jenom kvůli lenosti nebo kvůli nějakým krátkodobým impulsům, od toho, kdy se mi něco nechce, protože cítím, že mi to nedělá dobře.

To podle mě moc lidí neumí rozlišovat a je to strašně těžké se tohle naučit.

Kdybys měl zjednodušit fitness na absolutní minimum, jaké tři aktivity nebo návyky bys doporučil pro dlouhý a silný život?

Úplně top jedna stoprocentně bude spánek a rozhodně se nebude jednat jen o dlouhý spánek, nebo kvalitní spánek, ale musí být hlavně pravidelný ve stejný čas. To jsou podle mě ještě takové podkategorie v rámci toho prvního bodu toho spánku – pravidelnost, hloubka a délka.

Takže jak dlouho strávím ve spánku, od kdy do kdy spím každý den a zároveň jak kvalitní je.

Druhý pak bude pohyb. Ten je nezbytný pro naše fungování, pro správné vyplavování hormonů, pro správné chutě. Ve chvíli, kdy se začnu správně hýbat, začnu mít i nějaký hlad, nějaké chutě, a na to pak navazuje třetí bod – správné jídlo.

Protože ve chvíli, kdy nastartuji nějakým tréninkem tělo, tak se spustí i proteosyntéza, tedy schopnost svalů přijímat lépe bílkoviny, a to potom ve chvíli, kdy správně doplňuji kvalitní stravu, pomáhá tělo zregenerovat.

A ještě bych tam doplnil čtvrtý bod, a to je nějaká psychika, nějaká socializace – jestli všechny tyhle věci, ať už ten spánek, jídlo nebo pohyb, dělám s někým, s kým je mi dobře, s kým rád trávím čas, s kým můžu být sám sebou, nemusím se přetvařovat, nemusím být ve stresu, jestli mě někdo nebude soudit a je to vlastně příjemně strávený čas.

My jako lidé jsme sociální bytosti, kmenové a je potvrzeno z vědeckých studií, že osamělý člověk se nedožije dlouhého života. Takže určitě bych tam doplnil ještě tento čtvrtý bod.

V minulosti jsi testoval různé biohackingové metody a přístupy inspirované předky. Které skutečně fungují a které jsou podle tebe spíš přeceňované buzzwords?

Teď to zrovna docela hodně řeším ve spolupráci s jednou klinikou v Praze, která mi nabízela i testy na epigenetiku, DNA, RNA a potom samozřejmě chodím na krevní testy na játra, ledviny, cholesterol a tak dále. A samozřejmě také na hormony.

Za mě to má smysl ve chvíli, kdy si člověk tyhle krevní testy hlídá dlouhodobě, protože tam může vidět nějaké změny a podle toho pak může upravovat svůj životní styl.

Co se týče té epigenetiky, tam já do toho úplně nevidím, protože nevím přesně, jak ty testy fungují, jak moc je vlastně spolehlivé, když z nějakých takových testů vyjde, že mám na základě DNA svých předků vyšší pravděpodobnost na nějaké onemocnění. To se strašně těžko hodnotí, jestli tam je nějaká vypovídající hodnota.

Trošku se obávám, že je to přeceňované, že tam až tak velká vypovídající hodnota není. Těch faktorů, které určují, jak moc může být určitá nemoc riziková, je tak strašně moc, že už jen ten psychologický aspekt ve chvíli, kdy mi to někdo řekne z toho papíru, může sám o sobě být tím spouštěčem.

A právě z toho důvodu jsem si tyto genetické testy ještě nedělal. Trochu se bojím, že by to mohl být jeden z těch spouštěčů, který by vedl k horšímu zdravotnímu stavu. Ve chvíli, kdy někdo někomu řekne „máš predispozici na to mít horší tohle a tohle“, tak je dokázané, že placebo nebo nocebo efekt opravdu funguje. A že člověk to může začít pociťovat, aniž by k tomu třeba měl objektivní předpoklady.

Takže za mě je lepší držet se úplně základních věcí – hlídat si tlak, hlídat si heart rate variability, tedy jak moc se variuje klidová srdeční frekvence. Z toho se dá strašně dobře poznat, jestli je člověk zdravý, jestli není až příliš ve stresu.

Pak je super také testovat si sílu úchopu – každé ráno si v klidu zmáčknout ruční dynamometr. Změří to množství kilogramů, které dokáže člověk sevřít v ruce a ve chvíli, kdy uvidím nějakou průměrnou sílu a v nějaký den uvidím, že najednou je poloviční, vím, že tělo je oslabené a bojuje třeba s nějakými viry nebo nemocí. Na základě toho si můžu dát klidnější režim.

A potom jsou tři základní biohackingové metody – sledovat kvalitu kůže, kvalitu zubů a kvalitu stolice. Ty mi budou vždycky nějakým způsobem nejpřesněji ukazovat, jestli to, co jím a jak žiju, je pro mě zdravé.

Jak vypadá tvůj ranní rituál? Máš nějaké návyky, které považuješ za klíčové pro energii, dlouhověkost a další faktory?

Určitě, každý to může mít úplně jinak, ale já ráno začínám rehydratací. Po celé noci chci do sebe dostat elektrolyty, minerály – sodík, hořčík, draslík, takový ten úplný základ. Mám elektrolyty, což jsou záporně nabité minerály z Velkého solného jezera.

Zároveň mám i směsici z Brain Marketu – Greens, což jsou spirulina, chlorela, minerální látky, vitamíny – je to směs, kterou používám obzvlášť teď v zimních měsících, kdy nemám tolik čerstvé zeleniny, protože chci jíst především tu čerstvou, která mi doplňuje vlákninu a hodně vitamínů. Potom mám ještě nějaké doplňky, které jsou už více experimentální, ty bych asi úplně nezveřejňoval.

Nicméně po tom, co dokončím ranní suplementaci, zapnu si chodicí pás, pustím si infračervené a blízké červené světlo a jdu na ranní procházku s infračerveným světlem. Zároveň u toho dělám dechová cvičení a otevírám okno.

V době, kdy vstávám teď v zimě, je ještě tma, ale potřebuji organismus hezky nastartovat, takže si otevřu okno, ať mám čerstvý vzduch, zapnu infračervené světlo a pás. U toho si dělám dechová cvičení a zároveň můžu třeba odpovídat na zprávy klientům, kteří čekají na tréninky.

Poté si jdu dát sprchu, vyčistím si zuby. Po zhruba hodinové ranní rutině si připravím kávu, do které si přidávám MCT olej a Shilajit, což je minerální doplněk, himálajská pryskyřice. Tím snížím vystřelení kortizolu z kávy, protože se tím prodlouží doba, po kterou se kofein vstřebává, a stejně tak i MCT olej zpomalí jeho nástup.

No a potom vyrážím do posilovny. To je moje ranní rutina.

Často mluvíš o důležitosti přirozeného pohybu a tréninku venku. Myslíš, že dnešní koncept posiloven už pomalu zastarává?

Myslím si, že do určité míry ano.

Myslím si, že je správně, že spousta lidí využívá stroje, činky a všechno vybavení, které mají v klasických posilovnách k dispozici, protože ne každý zvládne cviky s vlastní vahou. Bohužel jsme se dostali do doby, kdy je pro spoustu lidí nereálné udělat klik, udělat dřep, a musí si vybudovat opravdu základní pohybové vzorce, které třeba nikdy předtím nebudovali.

A na to je posilovna docela dobrá. Nicméně si myslím, že by nebylo vůbec špatné, kdyby se v rámci posiloven více podporoval přirozený pohyb. Minimálně, aby tam byla velká okna, přirozené denní světlo a kdyby tam byla i třeba nějaká možnost meditací, nějakých regeneračních metod.

V Americe mi přijde, že to je právě docela populární. Různé otužovací vany, sauny, infračervená světla, vodíkové terapie. Je toho strašně moc a myslím si, že se tam postupně dostáváme, protože v Americe už je to docela populární, zatímco u nás je v každé posilovně maximálně solárko a možná nějaká sauna. Ale myslím si, že kdyby to šlo tímto směrem, tak by to bylo super.

A co se týče přirozeného pohybu a tréninku venku, tak si myslím, že obzvlášť v Česku na to lidé nikdy nebudou tak dobře připraveni, aby si za něco takového byli ochotni zaplatit. Češi by vždycky řekli: „Tak to si můžu jít zaběhat do lesa, nemusím si platit za to, abych to dělal někde v centru.“

Ale jo, asi to může fungovat. Jsou lidé, kteří chodí do posilovny jenom běhat na pás a ani tam nevyužívají další vybavení, takže by asi mohl fungovat i nějaký koncept přirozeného pohybu v tréninkovém centru.

Jakou roli hraje práce s dechem ve tvém tréninku? Používáš dech pro výkon, regeneraci nebo snad obojí?

No, tak dech je samozřejmě extrémně důležitý.

A nejenom jako práce… Hodně lidí řeší, jestli mají dýchat nosem, nebo pusou, což je samozřejmě také důležité, ale já hodně vnímám i práci s dechem v rámci držení těla. Jestli dýchám a mám nahrbená záda, jestli dýchám jenom mělce do hrudníku, nebo jestli jsem hezky napřímený a dýchám hluboko, až do bránice. Myslím si, že právě toto může hrát velkou roli.

A spíš než řešit, kdy přesně mám vydechovat – jestli když zvedám činku, nebo když ji pokládám – je důležité vnímat dech v celém spektru pohybu.

Pomalu se posouváme do další části tohohle rozhovoru, a to jsou technologie a budoucnost zdraví. Dneska jsou technologie a zdraví úzce propojené – máme chytré hodinky, AI-driven tréninkové plány a všechny ty další vymoženosti. Jaký na to máš názor? Pomáhá nám to, nebo nám to spíš škodí?

Já si myslím, že nám to stoprocentně pomáhá.

Co se týče chytrých hodinek, tak tam je to trochu ošemetné, podobně jako s DNA testy. Ve chvíli, kdy se můžu cítit úplně skvěle, ale hodinky mi napíšou „špatně jsi spal, měl bys dneska odpočívat“, tak tam může fungovat nocebo efekt. Člověk si řekne: „No jo, mám tady úplně špatné hodnoty“ – a i když má ten den hodně práce, tak je nakonec méně produktivní, protože myslí na to, že mu hodinky vyhodily taková data.

Nicméně líbí se mi přístup Briana Johnsona, známého biohackera, který tvrdí, že se nemůžeme spoléhat jen na to, co nám říká hlava. A já s tím do určité míry souhlasím.

Sám jsem si zkoušel různé období – kdy jsem se řídil čistě pocitem, a kdy jsem se řídil pouze algoritmem. Ve chvíli, kdy jsem měl jenom klasické analogové hodinky, říkal jsem si: „Vyspal jsem se dobře, mám energii,“ ale pak přišla lenost, říkal jsem si, že se mi dneska moc nechce cvičit, možná bych si dal víc odpočinku… a bylo to vlastně strašně nahodilé.

Hlava totiž dokáže nakecávat spoustu věcí, čistě jenom z lenosti, aby nás udržela v komfortní zóně. Zatímco ve chvíli, kdy mám přesná data z hodinek a ideálně je skonzultuji ještě s AI, vím:„Tyjo, vyspal jsem se skvěle, hodnoty mám na 100 %, jsem zregenerovaný – a i když se mi nechce, tak dneska můžu podat maximální výkon.“

A naopak – i když si říkám: „Dneska bych si chtěl zacvičit, ale cítím se unavený,“ podívám se do těch dat a vidím, že regenerace byla špatná, a vím, že si dneska mám opravdu odpočinout.

Takže jsem došel k tomu, že spíš to může být přínosné a spíš bych byl i ochoten úplně algoritmu odevzdat veškeré rozhodování. Nepřemýšlet nad tím, jestli se mi něco chce, nebo nechce, ale když mi algoritmus vyhodnotí, že by to bylo pro moje zdraví dobré, prostě to udělat.

Někteří odborníci tvrdí, že díky technologiím můžeme potenciálně žít mnohem déle, než si dnes myslíme. Chtěl bys žít do 150 let, pokud by tělo i mysl zůstaly silné?

Ano, rozhodně ano.

A přesně tohle jsem včera… no, včera, já to vlastně řeším každý den s lidmi v posilovně. Vždycky se na mě ti lidé dívají strašně, když jim řeknu, že bych se chtěl dožít 150 nebo 200 let.

Říkají: „Ježiš, tak to já bych nechtěl, to já bych radši umřel.“ Ale já se snažím vysvětlit, že cílem není ležet dalších 100 let někde v nemocnici a snažit se jen udržet při životě. Cílem je prodloužit ten produktivní, vitální věk, ve kterém se cítím dobře. Tohle by podle mě mělo být hlavním cílem a já věřím tomu, že to jde.

Myslím si, že Petr Mára říkal hezkou myšlenku: „Pokud se nám podaří v následujících pěti letech neumřít, dožijeme se 150 let minimálně.“

A to hlavně proto, jak rychle postupuje umělá inteligence. Myslím si, že jedna z nejnovějších zpráv ohledně AI ve zdravotnictví byla, že pomohla s odstraněním mozkového nádoru. Většina lidí si představuje, že nádor vypadá úplně jinak, že ho lékař hned pozná, když tělo otevře, ale pravdou je, že nádory vypadají téměř stejně jako zbytek tkání v těle. Je tedy pro lékaře strašně těžké rozeznat, jestli už odřízli celý nádor, nebo jestli tam ještě nějaký zůstal.

A právě AI to dokáže rozeznat s naprostou přesností a umí předpovědět, jestli tam něco zůstalo a jestli se to ještě bude dál množit. To mi přijde neuvěřitelně skvělé a myslím si, že technologie v tomto ohledu extrémně rychle postupují a zlepšují se.

Takže já tomu věřím a myslím si, že to je velmi pravděpodobné. Vidím to dost pozitivně.

Jaký máš názor na AI trenéry? Může umělá inteligence někdy nahradit lidskou intuici a zkušenosti ve fitness?

Rozhodně.

To se váže k tomu, o čem jsme se bavili před chvílí – ohledně chytrých hodinek a trackování hodnot těla. AI nebo hodinky dokážou předpovědět stav těla s mnohem větší přesností než lidská intuice.

Pokud mi klient řekne: „Ty jo, já se cítím nějak unavený, asi na mě něco leze.“ Tak jako trenér můžu říct: „Hele, tak si radši odpočiň, dneska netrénuj.“

Ale pokud by mi ten klient poslal data – nebo kdyby je poslal AI trenérovi, tak umělá inteligence dokáže mnohem lépe predikovat: „Hele, fakt jsi jenom línej, běž si zacvičit.“

Anebo naopak: „Jo, asi na tebe něco leze, dnes si odpočiň.“

To, co si myslím, že AI rozhodně nemůže nahradit, je kamarádství. I když… to je taky dost ošemetné. Největší hodnotou skutečného trenéra podle mě je kamarádství. Jsem tam s tím člověkem fyzicky, trávím s ním čas, naslouchám mu a možná někdy řeknu nějakou blbost, možná někdy řeknu svůj názor, který ten člověk nechce slyšet.

Ale to je právě ta přirozená lidská vlastnost, kterou AI nemá. AI to vždycky vyhodnocuje jinak než člověk. Člověk má nedokonalosti, chyby, ale to dělá skutečný zážitek s trenérem jedinečný. Jde o autenticitu, o reálnou interakci mezi dvěma lidmi.

A to je podle mě nenahraditelné.

Myslíš si, že s nástupem VR fitness, biofeedback nástrojů a gamifikace směřujeme k tomu, že lidé budou trénovat převážně v digitálním prostředí?

Nevím, nevím.

Myslím si, že digitální prostředí bude spíše zaměřené na lenost. Myslím, že se ty nůžky budou hodně rozevírat – jedna část lidí se bude čím dál víc uzavírat do digitálního světa, bude méně sociální a všechno bude řešit přes technologie. Ať už to bude nakupování, práce nebo přátelství, všechno se přesune do digitálního prostředí.

V některých komunitách to bude vypadat jako ve filmu Wall-E od Pixaru, kde lidé jezdí v levitujících sedačkách s obrazovkami před obličejem a ani nevědí, že vedle nich sedí jiní lidé.

Ale zároveň si myslím, že s tím poroste i úplně opačný extrém – tedy návrat ke skutečné, reálné, lidské interakci. Bude velký vzestup zájmu o workshopy, tréninkové kempy v přírodě, lidé si rádi zaplatí za survival pobyty, kde se budou učit rozdělávat oheň, cvičit jógu, lézt po stromech, otužovat se, běhat. Myslím, že tato druhá skupina poroste extrémním způsobem. Bude spousta lidí, kterým bude chybět opravdová interakce.

A i když jim VR a digitální svět bude dávat spoustu dopaminu, ten reálný zážitek ze skutečné fyzické aktivity bude vždycky silnější a přirozenější. Bude velká skupina lidí, kteří budou upřednostňovat a vyhledávat právě tento přístup. A to je přístup, ve kterém se chci pohybovat i já, kde bych chtěl růst a rozvíjet se.

Nechtěl bych podporovat trend cvičení doma ve VR.

Kdybys mohl vynalézt nebo vylepšit jednu technologii pro zdraví, co by to bylo?

Ty jo, to je velice, velice záludná otázka.

Asi by to bylo… něco pro meditaci, něco pro odpočinek.

Myslím si, že je strašně moc technologií, které pomáhají lidem se nakopnout – trackovat tepovou frekvenci na běhání, sledovat spálené kalorie, monitorovat spánek.

Máme chytré boty s Bluetooth senzory, chytré hodinky, měřiče výkonu – ale skoro nic se nevěnuje regeneraci. Jsou aplikace na dechová cvičení, ale není žádné opravdu komplexní řešení pro relaxaci. Například udělat nějaký přístroj, který by lidem pomohl vytvořit si večerní rituál.

Já si večer zapnu klidnou hudbu, rozsvítím si červené světlo, rozložím si karimatku a dělám dechová cvičení, ale je to spousta jednotlivých kroků, které musím udělat ručně.

Představ si nějaké home kit zařízení, které by mělo vše v sobě – samo by ti rozsvítilo ideální světlo, pustilo relaxační hudbu, monitorovalo dech a ukazovalo, jak dýcháš správně. Nevím přesně, jak by to fungovalo, ale něco, co by pomáhalo lidem přirozeně se uvolnit. Možná nějaké speciální VR brýle nebo maska, která by měla přednastavené režimy a navozovala relaxaci. To by podle mě mohlo být hodně užitečné.

Ale je to teď jen výstřel do tmy, první věc, která mě napadla.

Asi není úplně tajemstvím, že naše moderní pohodlí nás docela ničí. Méně se hýbeme, více sedíme, hodně spoléháme na průmyslově zpracované jídlo. Máš nějaké tipy na to, jak může dnes člověk získat zpět přirozenější způsob života?

No, já jsem to například udělal tak, že jsem si domů pořídil chodicí pás. Když mám dny, kdy nejedu do posilovny a mám práci z domova, tak jako dnes, tak si prostě zapnu pás a chodím na něm. Teď ho sice zapnutý nemám, abych byl dobře slyšet, ale jinak je to super způsob, jak zůstat aktivní a spálit za den hodně kalorií. Chůze je extrémně zdravá a člověk si zároveň neničí záda, protože nesedí celý den shrbený na židli. Kromě toho se při pohybu lépe prokrvuje mozek, což znamená lepší soustředěnost a vyšší produktivitu. Takže za mě je chodicí pás skvělá pomůcka pro každého, kdo pracuje z domova.

Samozřejmě v případě hezkého počasí doporučuji chodit ven, do lesa, do parku, prostě kamkoliv do přírody. A hlavně běhání – to je nejpřirozenější pohyb pro člověka. Nemusí být nijak extrémně rychlé, nemusí být na žádnou tepovou frekvenci nebo tempo. Ale prostě jen si vyběhnout, klidně jen na chvíli, a tím se postupně vracet k přirozenému pohybu.

Nechal by sis někdy implantovat technologie do těla? Třeba biosenzory, neurální čipy, exoskeletony pro lepší výkon?

To je velice dobrá otázka, ale myslím, že já bych si do těla nikdy nic implantovat nenechal. Nemám ani tetování, ani žádné piercingy, žádné cizí prvky, které by narušovaly tělesnou bariéru. Za mě jsou super věci, které jsou na těle, ne v těle.

Například estetické doplňky – oblečení, náramky, náhrdelníky, hodinky. To všechno může zlepšit vizuální stránku člověka, ale zároveň pokud jde o chytré senzory, mohou pomáhat i se sledováním zdravotních funkcí. Důležité je, že si to člověk může kdykoliv sundat. Pokud chci mít klid, chci si odpočinout, můžu si hodinky nebo jakékoliv jiné zařízení sundat, lehnout si do postele a být úplně bez jakéhokoliv vlivu technologií.

Stejně tak když jdu do přírody, můžu tam být jen sám se sebou, nerušený žádným zařízením. To je pro mě strašně důležité. Proto bych nerad měl v sobě něco, co už nejde vyndat. I kdyby to teoreticky šlo odstranit, stále by to bylo něco, co do těla nepatří. Tady si myslím, že do těla by se vůbec nic zavádět nemělo.

Pojďme se přesunout od technologií blíž ke stravě a regeneraci. Tvoje filozofie výživy je silně inspirovaná přírodou. Jaký přístup ke stravě doporučuješ pro dlouhověkost a lepší výkon?

Nízkofrekvenční stravování je podle mě nejdůležitější.

A to hlavně z toho důvodu, že dnes většina lidí nejí proto, že by měli hlad, ale protože jsou na jídle závislí. Jsou naučení, že v určitých pravidelných časech musí něco sníst, i když ve skutečnosti hlad vůbec nemají.

Toto si člověk může dobře otestovat na půstu. Když si dá jednodenní půst, začne pozorovat kdy reálně začne mít hlad, kdy začne cítit v žaludku, že by tělo něco chtělo. Stejně tak se to dobře pozná po tréninku, protože tam přichází skutečný hlad, ne jenom chutě. Jsou na to vědecké studie, které potvrzují, že mírná podvýživa a občasný hlad mají pozitivní účinky na zdraví. Já sám právě proto zařazuji přerušované půsty.

A pokud jde o samotnou stravu, ta by měla být co nejméně průmyslově zpracovaná. Měla by být celistvá, což znamená všechno, co najdeme na naší planetě – maso, zelenina, luštěniny, obiloviny. Všechno, co si mohu sám vzít z přírody, maximálně to ohřát a sníst, považuji za zdravé.

Naopak všechno, co člověk uměle vyrobil, průmyslově zpracoval, zabalil a dal na to čárový kód, už není primárně myšleno jako výživné jídlo, ale spíše jako produkt určený k prodeji. Firmy, které vyrábějí jídlo, ve skutečnosti nezajímá, zda se dožiju vysokého věku. Záleží jim na prodejích, proto do svých produktů přidávají více soli, více cukru, více barviv, více dochucovadel. To vše proto, aby jídlo lépe vypadalo, lépe chutnalo a vyvolávalo v mozku větší dopaminovou odezvu. Všechny tyto látky nejsou přirozené, nejsou pro tělo zdravé a hůře se tráví než celistvé a přirozené potraviny.

Pokud má někdo problém s chutěmi, je podle mě lepší zaměřit se na kvalitní přirozené potraviny a vyřadit ty, které mu nedělají dobře.

A to je podle mě cesta k dlouhověkosti.

Hodně sportovců i nesportovců dnes spoléhá na otužování, ledové koupele a saunu. Myslíš si, že jsou tyto metody klíčové, nebo spíš trochu přeceňované?

Myslím si, že jak sauna, tak otužování může být extrémně prospěšné. Lidé mají přirozeně velmi dobrou termoregulaci.

Zároveň tyto metody mohou být velmi dobré jak pro regeneraci těla (stahování a roztahování cév), tak i pro psychiku. Ve chvíli, kdy člověk jde do sauny nebo ledové vody, vlastně medituje, je sám se sebou a má čas se mentálně uklidnit.

Navíc existují studie, které potvrzují, že čím častěji chodíš do sauny, tím více snižuješ riziko kardiovaskulárních onemocnění. To mě samotného dost překvapilo.

Pokud jde o otužování, tam vidím největší přínos hlavně v psychologickém aspektu. Když člověk vleze do ledové vody, mozek mu říká: „Umřeš!“ Ale ve skutečnosti to přežije, prodýchá to a překoná sám sebe.

Ve chvíli, kdy vyleze, se mu vyplaví obrovské množství dopaminu, a dokonce prý i víc než po užití kokainu. A co je důležité – ten dopamin se drží v těle několik hodin. Takže člověk má nejen skvělý pocit, ale i uvědomění, že to zvládl, že to přežil a že je sám pánem svého těla a ne otrokem nějakých impulzů nebo myšlenek.

Tím si vlastně posiluje disciplínu, odolnost a vůli. Takže myslím, že sauna i otužování jsou přínosné.

Nicméně pokud jde o dlouhověkost, nejsou na to žádná jasná data, že to mělo zásadní vliv na délku života.

Jak si osobně sleduješ pokrok? Jsou pro tebe důležité určité ukazatele, kromě vzhledu a síly, které ti říkají, že jdeš správným směrem?

Tohle si člověk sám na sobě může pozorovat docela obtížně.

Jak jsem říkal, stolice, kvalita kůže, kvalita zubů mohou dost hezky ukazovat, jak je na tom tělo. Nicméně spousta těchto věcí se projevuje až dlouhodobě, a často to člověk pozná až ve chvíli, kdy už je pozdě.

Proto bych doporučoval sledovat si krevní testy – chodit pravidelně, jednou za čtvrt roku, jednou za půl roku, a kontrolovat si hladiny hormonů, cholesterolu, krevní obraz a další hodnoty. Důležité je sledovat dlouhodobé trendy – například jestli některé hodnoty klesají, nebo stoupají. Tlak je také velmi důležitý ukazatel.

Celkově jsou dlouhodobé analýzy mnohem vypovídající než nějaké jednorázové testy, které ti samy o sobě vlastně nic neřeknou.

Teď se přesuneme do poslední části našeho rozhovoru, a to je mindset a filozofie. Kdybys mohl dát svému mladšímu já jednu radu ohledně tréninku a zdraví, jaká by to byla?

Vlastně všechno, co jsem dělal, mě dovedlo tam, kde jsem dnes, takže bych nic zásadního neměnil.

Myslím si, že ten průběh byl přirozený, ale naštěstí mi docela brzy došlo, že honba za maximálním svalovým objemem není smysluplná.

Nikdy jsem naštěstí nezkoušel steroidy, nikdy jsem nespadl do pasti „chci být co největší a nejsvalnatější“. Docela brzo jsem si uvědomil, že nejzdravější je komplexní přístup k životnímu stylu.

Protože když se člověk začne věnovat jakémukoliv vrcholovému sportu, vždycky to vede k degradaci jiných oblastí života a tohle jsem si naštěstí uvědomil poměrně brzo.

Často slyšíme pojem „optimální zdraví“, ale jak ho definuješ ty? Je to pocit, měřitelná metrika nebo něco hlubšího?

Řekl bych, že je to kombinace obojího – jak pocitu, tak měřitelných hodnot.

Podle mě je to kombinace psychické a fyzické stránky. Protože můžeš mít perfektní krevní testy, skvělou postavu, vyhrávat soutěže, ale pokud jsi psychicky v háji, stejně se nebudeš cítit zdravě. Někdo může být v dokonalé fyzické formě, ale pokud mu chybí sociální kontakt, podpora blízkých lidí, může to vést k psychickým problémům.

Naopak někdo může mít skvělý pocit sám ze sebe, ale pokud je morbidně obézní a jeho krevní testy vypadají katastrofálně, zdravý rozhodně není.

Takže optimální zdraví znamená rovnováhu mezi psychickou a fyzickou stránkou.

Měřitelné ukazatele jsou důležité – stolice, kvalita zubů, kvalita kůže, kvalita spánku, chuť k jídlu, hladina energie a samozřejmě krevní testy – hormonální hladiny, cholesterol, cukr v krvi, tlak.

Nestačí se řídit jen tím, jak se člověk cítí, protože pocit může klamat. Ale zároveň není dobré se řídit jen čísly, protože psychická pohoda je stejně důležitá jako fyzická kondice.

Představ si, že je rok 2050. Jak podle tebe vypadá ideální lidský životní styl v budoucnosti a jak vypadá ten průměrný?

Na to už jsme narazili i v předchozích otázkách.

Podle mě ideální lidský životní styl bude více řízený algoritmy, ale v dobrém slova smyslu.

Stejně jako dnes máme předpověď počasí, podle které se rozhodujeme, jak se oblékneme, jestli si vezmeme deštník, nebo jak plánujeme den, tak si myslím, že v budoucnosti se lidé budou řídit zdravotními daty podobným způsobem.

Budou se dívat na predikce svého těla, na základě dat z hodinek, Oura ringů, různých senzorů a podle toho budou přizpůsobovat jídelníček, trénink, spánek i pracovní výkonnost. Díky tomu se nebudou rozhodovat jen na základě momentálního pocitu, ale podle reálných ukazatelů.

Pokud to společnost přijme správně, může to znamenat dlouhověkost a vyšší kvalitu života.

Průměrný životní styl si ale představuji přesně opačně. Bude skupina lidí, kteří se budou řídit pouze tím, co se jim zrovna chce, bez ohledu na dlouhodobé důsledky. Nebudou řešit data o svém těle, nebudou se řídit doporučeními pro zdraví, a jejich životní styl povede k úpadku fyzického i psychického zdraví.

Myslím si, že se lidé rozdělí do dvou extrémů. Jedna část bude žít extrémně zdravě, sledovat svá data, řídit se pokročilými zdravotními predikcemi a snažit se žít co nejdéle a nejkvalitněji.

Druhá část bude žít na autopilota, řídit se emocemi, návyky a krátkodobými impulzy, které je budou ničit, ale nebude mít vůli to změnit.

A já se rozhodně chci držet té první skupiny.

Máš něco dalšího, co bys chtěl sdělit posluchačům a čtenářům?

Asi si myslím, že nejdůležitější otázka, kterou by si měl každý položit, je: „Co je vlastně moje poslání v tomhle životě?“ Co bych chtěl dělat pro druhé? Protože všechno, co děláme, je vždy pro někoho. Každý by měl mít nějakou hodnotu, kterou chce předat světu. I kdyby měl pomoci jen jednomu člověku, pořád to za to stojí.

Každý by si měl položit otázku: „Co je to moje poslání? V čem jsem dobrý? Co mě baví? Co mohu předávat ostatním?“

Tohle je podle mě klíč k dlouhodobému zdravému a spokojenému životu. Protože ve chvíli, kdy tohle člověk najde, pak už může řešit jen to, jak to dělat co nejefektivněji, co nejdéle a pro co nejvíce lidí. Na to se pak nabalují ty rituály, rutiny, zdravé návyky, které pomáhají být produktivnější, déle vydržet, dělat věci efektivněji a předávat hodnotu většímu počtu lidí.

A tohle je podle mě cesta k dlouhodobé spokojenosti.

Moc děkuji Adamovi, že se mnou tenhle rozhovor spáchal a sdílel své myšlenky a poslání. Bylo skvělé nahlédnout do tvého světa a slyšet, jak se díváš na pohyb, zdraví a budoucnost dlouhověkosti.

Myslím, že spousta lidí si z tohoto rozhovoru odnese inspiraci a možná i pár nových pohledů na to, jak pečovat o své tělo i mysl.

Pokud vás dnešní rozhovor zaujal, určitě mrkněte na Adamovy kanály, kde sdílí svůj přístup k přirozenému pohybu, biohackingu a silné dlouhověkosti.

Díky, že jste poslouchali nebo četli, mějte se skvěle a nezapomeňte se hýbat! 💪🏼

In a world that seems to grow smarter every day, where AI models and large language models (LLMs) can code, write, and even simulate creativity for us, there is a quiet danger creeping beneath the surface. The danger is not in the machines themselves but in what they are unintentionally encouraging us to forget: our own capacity to think, to dream, and to create.

For centuries, humanity has relied on its ingenuity to solve problems, to imagine new worlds, and to express ideas in ways that inspire and provoke. But as the tools we build become more powerful and seemingly autonomous, there is a certain temptation to lean back and let them take the wheel. Why write when an AI can draft an essay in seconds? Why code when an AI can generate a functioning script in the blink of an eye? Why innovate when so much seems to already exist at our fingertips?

The answer lies in what we risk losing. Creativity is not simply about the result—the painting, the program, the prose. It is about the process, the journey of solving problems, of finding the hidden beauty, and of making connections that no machine could predict. When we outsource that journey, we miss out on the very thing that makes us human: the ability to think beyond the obvious, to break boundaries, and to simply create.

The Call to Create

Now, more than ever, we need to reclaim our role as creators. The rise of LLMs and other AI tools should not make us passive consumers of their outputs but active partners in shaping their potential. This is not a call to reject technology; it is a call to use it wisely, as a catalyst for our creativity rather than a replacement for it.

Imagine what could happen if we approached programming not just as a technical skill but as an art form. What if we saw data not as raw numbers but as the seeds of stories waiting to be told? What if we reimagined coding as the limitless playground where we materialize our thoughts and ideas?

The Need to Think Differently

To get there, we must start (again) by thinking differently. This means stepping away from the convenience of one-size-fits-all solutions and daring to ask harder questions. It means diving into problems that don’t have obvious answers and embracing the messiness of experimentation. It means using tools like LLMs not as shortcuts but as collaborators—sparring partners that challenge us to refine our ideas and explore new directions.

This shift in mindset also demands that we reframe our relationship with failure. Creative programming, like any art, is filled with dead ends and false starts. But these are not mistakes; they are steps on the path to something greater. They are opportunities to learn, to iterate, and to uncover possibilities that no AI could conjure on its own.

The Edge of Possibility

We are standing on the edge of something extraordinary. The tools we have built—LLMs, advanced algorithms, powerful computing—are unlike anything humanity has ever known. But these tools are only as powerful as the minds that wield them. If we allow them to replace our thinking, they will lead us to a future of sameness, a world where creativity is automated and sterile. But if we use them to amplify our own potential, they can unlock doors to worlds we have yet to imagine.

The question is not whether these tools will change the way we work, think, and create. They already have. The question is whether we will rise to the challenge they present: to think deeper, to imagine bolder, and to create with a fierceness that no machine can replicate.

The edge is here. The choice is ours.

The Time to Act

The time to act is now. Start small: write a program that makes you laugh, draw something with code that surprises you, or take a dataset and turn it into something beautiful. Use the tools, yes, but let your mind lead the way. Because at the edge of technology and creativity, the most powerful force is not the machine. It’s YOU.